Na tento den se nam nebude moc dobre vzpominat.

Po dobre snidani (nepalsky chleb a mix palive zeleniny prohnane panvi) vyrazime po 9 hod smer Jagat. Prvni polovina je vcelku pohodova, par metru vystoupame, par sestoupime. Prochazime bujarou vegetaci a obcas se zastavime u nejake male osady (2-3 domky). Lide jsou tu velice vreli. S velkymi batohy na zadech a evropskym vzhledem, vycnivame jako "Mickey Mousove" v narodnim technickem muzeu. Sbihaji se deti a po cca 15 min se vzdy otrkaji a navozuji bujarou komunikaci - Nemas pero?, Nemas Bonbon?, Dej mi cokoladu?, ty ostrejsi Nemas prachy?. Rozdame par bonbonu a dostaneme se i k jinym tematum.

Aby jsme se vratili k ceste. Priblizne v polovine se nachazi mala vesnicka Tatopani (ano spravne z minule lekce nepalstiny Horka voda). Za ni se cesta zacina velmi zhorsovat. Dostavame se do strmeho svahu asi 100 metru nad reku. Prochazime dvema sesuvy, ktere nejsou az tak komplikovane. U tretiho jiz nastava problem. Ales prilepeny na skalu jen tak tak, v plne zbroji, preleza asi 8m usek, kde skoro neni cesta. Vraci se pro muj batoh a prechazime oba. Po 20 min prichazi 4 sesuv, ktery nas nadobro zastavuje. 100m vysoka, 70m siroka skalnata stena, kde prostredkem vede 15cm siroka sikma pesinka. I otrli domorodci prechazi misto s velkymi problemy.  My, plne nalozeni, nemame sanci. Navic je usek velmi vlhky a kluzky. Pokousime se aspon kousek prejit, kdyz mi podjedou nohy a padam na zada. Nastesti to dopadlo dobre. Chvili na to, to zacina podjizdet i Alesovi.

Nastava krize a velke rozhodovani. Premyslime, jak to vyresit, ale zadne rozumne reseni bez velkeho rizika se nenabizi. Rolwaling nam zustava zapovezen. Velmi smutni a v rozpacich se obracime. Neda se nic delat, Himalaje nejsou Krkonose, priroda je tu mocnenjsi nez clovek a musi se respektovat. Mozna za par dni tu bude lepsi cesta, az ji domorodci prokopou, ale my nemame tolik casu na cekani.

Ve skoro tropickem vedru a vlhku, prichazime po 7,5 hod chuze zpet do Suri Dhoban. Naladu nam zveda nas pan domaci, ktery se o nas vice nez dobre stara a snazi se nam pomoci v dalsich planech. I kdyz mame sto chuti to nasmerovat primou cestou do Kathmandu, rozhodujeme se nakonec pro trek do Bigu Gompa a dale pres sedlo Tinsang La az do Bharabise.

Smutny den zavrsujeme skvelou koupeli v byvalem kempu u reky a mistrovskym Dalbhatem  pani domaci.

P.S. kdyby jste chteli jit nahodou Rolwaling, pribalte si krumpac, lopatu a 2kg dynamitu.

Zajimavost dne: takto jsme nedopadli sami, ale i dva pasove bagry v protejsim svahu. Na rozdil od nich, my se muzeme vratit. Jim spadla cesta vpredu i vzadu. Do pristiho roku si ji snad prokopou.